Co dělat a proč

Důležité otázky ohledně prožívání v nemoci, informací o diagnoze či sociální poradenství najdete na dalších stránkách. Tato stránka je věnovaná tomu, jak dál. Co dělat nyní. A týká se stejně jak nemocných, tak jejich blízkých. Obě skupiny se potýkají se stejnými problémy a to ve velké míře.

Rada zní jednoduše, ale je těžko proveditelná – buďte tady a teď – soustřeďte se na to, co vám dává smysl, příliš neplánujte a berte věci tak, jak jsou.

Psychika nás připravuje na akci a její zvládnutí. Rakovina je ale během na dlouhou trať s ne vždy jistým výsledkem. Proto je velmi důležité pečovat o svoje zdroje. Zdroji jsme my sami a naše energie, ale také naši blízcí a přátelé, finance, zázemí, které máme.

Abychom měli z čeho brát či dávat, musíme se obracet v první řadě sami k sobě a pečovat o sebe. Musíme si v rámci nemoci či péče dovolit se mít a to bez pocitů viny a hodnocení. Na řadu se tak dostává dělání toho, co nás těší a z různých důvodů a vyšších zájmů obvykle odkládáme, toho, co „bychom chtěli“. Někdo začne více času věnovat rodině a blízkým, jiný začne cestovat a další si koupí dobrý kávovar a každý den si dá doma, v klidu výběrovou kávu. Každý má svou cestu, kterou si musí najít a která ho povede k tomu, aby měl dost energie a klidu, i v tak hektickém období jako je život s rakovinou.

Skoro každý začne hledat důvody proč. Většinou ale žádný takový jeden, konkrétní důvod není. Často lidé začnou měnit svůj životní styl. Začnou jíst zdravě, kupovat různé výživové doplňky, dbát na pohyb a vyhýbají se nezdravému (pobyt v zakouřené místnosti) – rakovina je pádný důvod k tomu, začít něco jinak a lépe. Lidé ale také často hledají zaručené recepty. Dávejte dobrý pozor na to, kdo a jak vám je nabízí. Ptejte se dalších lidí na zkušenosti, ptejte se svých blízkých, co si o tom myslí, snažte se do rozhodování vnést rozum. Je prokázané, že se lidé pod vlivem stresu rozhodují více emocemi než logikou a často to není dobrá volba – krátkodobý prospěch se nemusí vyrovnat tomu dlouhodobému a jsou bohužel lidé, kteří ze zranitelnosti druhých dokáží těžit a vypadají u toho laskavě a vstřícně.

Naprosto přirozené je zaměření na léčbu a léčebný režim. To je prostředek, který nám dává šance na další život. Je ale dobré si připomenout dvě věci – léčba není vše a ve zdravotnictví se dostáváme do specifického prostředí. Léčba není vše – znamená jen to, že bychom neměli zapomínat na vše další, co se nás nějak dotýká, či nás tíží. Neměli bychom zapomenout na naše vztahy, finance, péči o sebe a veškerou svou energii dát jenom léčbě. Jsou období, kdy to tak je třeba (zvláště ty, kdy nám je opravdu špatně), ale většina času taková není. Svou nemocí se nestáváme jen nemocnými, péčí se neomezujeme jen na pečovatele, další role a úkoly v našich životech zůstávají a v rámci nich, bychom se měli snažit být aktivní – tak, jak to jde. Nemoc či péče o nemocného nás nezbavuje naší odpovědnosti. Vyplácí se být tvůrcem vlastního života a rozhodování o něm.

I lékař po nás bude chtít, abychom mu byli při rozhodování partnerem, nikoli jen odevzdaným čekatelem na jeho rozhodnutí. A tím se dostáváme do oblasti specifik zdravotnictví. Všichni by rádi měli lékaře, kterému důvěřují, se kterým jsou partnery a který na ně má čas. Zdravotnictví je však pod velkým časovým, finančním i emočním tlakem, v takovém prostředí se daří komunikaci a vztahu jen těžko. Pokud si to uvědomíme jako současnou realitu, lépe se nám bude v rámci takových omezení komunikovat. Cílem není se na nic neptat a „nepřekážet“, cílem je si dojít pro to, co potřebujeme a na to vynaložit svou energii.

Obecná doporučení

  • Pohyb – nezanedbávejme svou pohybovou aktivitu, v péči o blízkého, i v nemocni a zvláště pak po ní, nám může výrazným způsobem pomoci ke kvalitnějšímu životu, pocitům zadostiučinění a radosti. Nemusí jít vždy o velké sportovní výkony, stačí i procházka nebo krátké cvičení. 
  • Jídlo – jezme dostatečně, rozmanitě a s množstvím vitamínů a minerálních látek. Obzvláště pokud jsme v léčbě se nesnažme upravovat zásadně svou hmotnost, to můžeme ponechat až pak.
  • Spánek – velké procento lidí v léčbě, ale i jejich blízkých špatně spí. Můžeme zkusit úpravu denního režimu, relaxaci nebo jít lékaři. Řešme to, život s poruchou spánku je těžší.
  • Sdílení a komunikace – věnujme dostatek pozornosti tomu, co se děje v nás i v našem okolí. Naslouchejme, ale také sami hovořme, vysvětlujme. Bez sdílení to je moc těžké.
  • Hledání smyslu a nejistota – to jsou témata, které k rakovině patří jak u nemocných, tak u jejich blízkých. Pokud nás potkají, buďme s nimi, nezahánějme je, mohou nás dovést v našem životě dále. Pokud to nejsou naše témata, nesnažme se to měnit, každý jsme jiný, asi máme svá jiná témata.
  • Podpora – nebojme se říci si o podporu odborníků – psychologů, psychoterapeutů, lékařů, sociálních pracovníků. Říci si o pomoc je projevem zodpovědnosti vůči sobě i svým blízkým. Cílená pomoc ve správný čas zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu života a také další prognózy v oblasti zdraví i nemoci.
  • Prevence – nezanedbávejme další prevenci – choďme na pravidelné prohlídky, při nejasných příznacích či nejistotě vyhledejme lékaře. Prevence je naše odpovědnost.

Můžeme zkusit i doporučení vyplývající z výzkumu ZDE.

Život s rakovinou, se dá žít.