Pomáháme žít život s rakovinou.

Zina

Paní Zina byla klientkou Amelie, nyní jí pomáhá. „Najednou jsem si uvědomila svoji smrtelnost, ale zároveň i to, že toto onemocnění zvládlo úspěšně mnoho lidí přede mnou, tak jsem se rozhodla, že se uzdravím. Velice důležitá byla pro mne podpora rodiny.“

Nikdy by mě nenapadlo, že to potká i mě, ale co tě nezabije, to tě posílí...

dobrovolník

Pan Honza dělá dobrovolníka v nemocnici. „Vím, jak se cítí člověk, který byl zdravý a nejednou se mu začne říkat pacient. Těžká nemoc obrátí každému život vzhůru nohama. V takové situace potřebujeme někoho, kdo rozumí tomu, co prožíváme, a má na nás čas. Lékaři a zdravotní personál umí zajistit odbornou lékařskou pomoc. Pomoc tělu. Pohovořit si s „pacošema“ o životě, naslouchat jim, na to nemají kapacitu a mnohdy ani chuť.“

Běhal jsem maratony, beru to jako sportovec. Vracím životu vše hezké, co mi dal.

Pavla - VÝZVA

Bylo jí 35, když "vyhořela" jako manažerka a hledala zásadní změnu. Ta přišla v podobě pokročilé rakoviny, která nabízela vyhlídku na pár let života. Rozhodla se je využít a založila Amelii.

Rakovinu jsem přijala jako šanci. Přinesla mi do života hodně bolesti, ale také hodně naděje, kterou jsem do té doby nepoznala.

paní doktorka

MUDr. Alexandra Aschermannová pracuje jako onkoložka a pedagožka a dlouhodobě podporuje mezioborovou spolupráci. „V průběhu závažné chronické nemoci, kterou rakovina je, by měl mít nemocný přístup k sociálnímu a psychologickému poradenství, potřebuje rady, oporu, uklidnění. Bez této podpory je často bezradný a ztracený, a to komplikuje samotnou léčbu.“

Nemocným psychosociální péči doporučuji a doporučuji ji i jejich rodinným příslušníkům.

pracovník Amelie

Paní Petra pracuje v Amelii jako koordinátorka Centra v Liberci a ráda by, „aby lidé, kteří se dozvěděli, že mají rakovinu, nezoufali a brali ji prostě jako překážku, kterou je na životní pouti nutno zdolat a jít dál. Neboť v životě je možné zvládnout i to, o čem si člověk často myslí, že zvládnout nelze…“

Rakovina není jen fyzické onemocnění těla. Přináší mnoho dalších problémů, rodinných, psychických, finančních. Jejich řešení ale ovlivňuje i úspěšnost léčby.

blízký nemocného

Rakovina mi vzala dva velice blízké lidi: Ivu, matku mého manžela a Pavlu, nejbližší kamarádku. Viděla jsem, jak je onkologické onemocnění nečitelné a zákeřné, uvádí lidi do samoty a izolace.

Amelii mám ráda, pomáhá lidem s onkologickou diagnózou a jejich blízkým, aby se jim dobře žilo i v těžké situaci. Proto pomáhám Amelii i já.

Gabka - RODINA

Tatínek jí zemřel na rakovinu. Když onemocněla ona, měla krátce po svatbě. Manžel jí po celou dobu byl velkou oporou.

Podpora okolí je pro člověka během léčby nedocenitelná. Nazapomínejme, že pomoc potřebují i blízcí nemocného.

Šárka

Paní Šárka je sociální pracovnice Amelie a zároveň je předsedkyní spolku Amelie. „Pomáháme každému, kdo se na nás obrátí, a zároveň se snažíme o naléhavosti takové pomoci informovat na odborných fórech i širokou veřejnost.“

Tolika lidem jsme pomohli vzchopit se a jít dál. Škoda, že se zatím o nutnosti psychosociální péče neví.

Lenka - ZMĚNA

Nemoc ji zastihla krátce po škole a totálně jí převrátila život a hodnoty. Až díky ní si uvědomila, na čem jí v životě opravdu záleží a změnila vše od základu.

Nemoc mi dala příležitost ke změně sebe sama.

Pavel – LÁSKA

Pečoval o svou ženu v době, kdy i Helena čelila rakovině, ale to se ještě neznali. Po smrti své ženy začal Pavel působit jako dobrovolník v Centru Amelie v Olomouci.

Když jsem poznal Helenu, řekla mi, že byla také nemocná. Po prvních obavách jsem pochopil, že to není důvod nedat šanci lásce.

Tulipánový měsíc

Chceme „přinést s jarem i naději“ všem, kdo se osobně či v blízkém okolí setkávají s onkologickým onemocněním.                      
Amelie proto v březnu zviditelňuje problematiku psychosociální pomoci a zároveň nabízí konkrétní možnosti podpory a pomoci.

přivolejme s jarem i naději                               

Eva - POHODA

Nemoc ji zastihla uprostřed rušných pracovních aktivit a připomněla jí, že život nejsou dostihy. Své zkušenosti s rakovinou využívá v publicistice i v prozaické tvorbě a spolupracuje s Amelií.

Díky nemoci jsem si uvědomila, jak nesmyslné je pořát někam spěchat a jakou hodnotu má životní pohoda a klidné chvíle.

Jana - ODVAHA

Rakovina ji zaskočila ve 26 letech. Po úspěšném ukončení léčby se rozhodla kontaktovat Amelii a stala se zakládajícím členem pobočky Amelie Olomoucko. Tam nyní pracuje jako koordinátorka dobrovolníků.

Překonání nemoci mi dalo odvahu pustit se do dalších změn v životě.

dárce

Pan Vašek je s Amelií spjat již velmi dlouho. „Dobře jsem znal zakladatelku Amelie Pavlu Tichou. Vím přímo od ní, jak to všechno začalo. Po mnoha vyšetřeních ji najednou lékař sdělil, že má před sebou asi 3 měsíce života a vyprovodil ji z ordinace na chodbu. Pavla tam stála příšerně sama a nevěděla co dál. A rozhodla se, že to nevzdá. Tehdy a ještě mnohokrát potom vyhrála a žila dál krásný a plný život. Svou zkušenost chtěla nějak využít.

Život ohrožující diagnóza může změnit šťastný život rodiny v noční můru. Ale nemusí. Proto pomáhám Amelii.

paní Danuta

Jsem již 51 let pod dohledem onkoložky a prozatím jsem zdravotně z hlediska zhoubných nemocí v pořádku. Během mého dlouhého boje se zákeřnými nemocemi mi zemřeli na rakovinu dva sourozenci, ale já pevně věřím, že tady ještě na tom světě nějakou dobu budu. Neustálý strach z rakoviny vám pochopitelně nijak nezlepší psychickou kondici a pokud na tu chorobu pořád podvědomě myslíte, podepíše se to na vašem psychickém zdraví.

Psychika je zřejmě u nádorových onemocnění velmi častou komplikací, která může sebelepší snahy lékařů zmařit. Já se sice rakoviny děsím dodnes, ale nikdy jsem svůj opakovaný boj o život nevzdala.

Dobrovolníci Amelie

Jsou neoddělitelnou součástí našich aktivit! Pomáhají v Praze, Olomouci a Středočeském kraji. Působí v nemocnicích, Centrech a Klubech Amelie. Děkujeme!

Nová setkání, nové zkušenosti.