O rakovině se třídou

Jak na hovor o rakovině se školní třídou

Téma k zamyšlení, téma těžké, ale jen těžko se dá obejít. Co nás může odrazovat od hovoru se třídou, je například nedostatek znalostí nebo strach z toho, jak děti zareagují či náš osobní příběh. Specificky nás může odrazovat to, pokud víme, že ve třídě je někdo, kdo s rakovinou již přišel nějak osobně do styku. Pozitiva by však měla převážit a neměli bychom se nechat odradit. Můžeme mnohému pomoci – například informacemi o tom jak a proč rakovina zasahuje nás všechny.

Z naší zkušenosti přednášek ve školách, je pravděpodobnost, že žáci v 9. třídě nepřišli do styku s rakovinou jen v poměru 1:10. Odpovídá to výskytu onemocnění a tomu, že rakovina zasahuje celé sociální okolí. Žáci přistupují k tomuto tématu velmi zodpovědně a zajímá je.

Žáci si vytvářejí vlastní představy o tomto onemocnění, ať chceme či nikoli. Pokud se odvážíme o něm mluvit, pak můžeme otevřít téma, které je pro ně důležité a můžeme jim pomoci se dobře zorientovat. Představy žáků mohou být nesprávné, založené na nesprávných informacích, stereotypech nebo předsudcích. Pomůžeme tím zprostředkovaně i tomu, kdo se jako nemocný setkává s předsudky a stereotypy ohledně své nemoci, pomůžeme kultivovat prostředí.

Co by žáci měli vědět:

  • Za rakovinu si nikdo nemůže, její vznik je multifaktorový. Nevíme, proč někdo rakovinu dostane a někdo ne.
  • Rakovinu není možné od někoho „dostat“, není přenosná.
  • Lidé, kteří rakovinu mají, na ní vždy neumírají. Je velké množství těch, kdo ji překonají a žijí mnoho let od jejího objevení a jejich počet se neustále zvyšuje.
  • Rakovina se nejčastěji objevuje až po 65 roku věku. Rakovina u dětí je vzácná a velká většina dětí se po léčbě uzdravuje.
  • Sami můžeme snížit pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění v našich životech. Zdravý životní styl – pohyb, přiměřená strava a stres, preventivní prohlídky a nekouření jsou klíčovými faktory.

Jak na to:

  • Pracujte s ověřenými zdroji informací jako Linkos, Amelie, MOU, MacMillan, Cancer Council.
  • Mluvte se žáky upřímně, odpovídejte na jejich otázky a nebojte se říci, že nevíte odpověď na jejich otázku. Můžete ji spolu najít.
  • Pracujte jemně s emocemi, které se objeví. Nebojte se jich příliš a nepotlačujte je. Emoce jsou součástí rakoviny a zpracování jejích souvislostí.
  • Pokud víte, že se téma někoho dotýká osobně, můžete jej přizvat k přípravě tématu tak, aby pro něj nebylo ohrožující a věděl, o čem bude, či se mohl aktivně zapojit.
  • Dávejte dětem informaci o možnostech podpory uvnitř školy i mimo ni tak, aby ji mohli jednoduše využít.
Text volně podle MacMillan a Amelie, z.s.

Užitečné odkazy: