Pavel – LÁSKA

Pečoval o svou ženu v době, kdy i Helena čelila rakovině, ale to se ještě neznali. Po smrti své ženy začal Pavel působit jako dobrovolník v Centru Amelie v Olomouci.

Když jsem poznal Helenu, řekla mi, že byla také nemocná. Po prvních obavách jsem pochopil, že to není důvod nedat šanci lásce.

Mluvíme spolu

Po schodech dolů k mamografu
Tam ženy na modrých židlích čekají na své rozsudky
Sedím tu s tebou
Pijem ledový čaj z automatu
„Budeš mít kabinu 10“
Trochu věštím
A pak doma foukám na tvé volné ňadro
A cestuji na to sešívané
Jak Praotec na horu
Co se stane posvátnou pro všechny jeho potomky
Sbírám tě do dlaní
Veselých tvým rozsudkem:
„Jsem úplně zdravá!“
Poslouchám jak vrníš
A cítím že vytahuješ záclonky
Jsem trochu starý milenec
Tak nedělám nic
Abych se mohl stulit do tvého těla –
Nakláníš se ke mně
Jak loď zmožená bouří v Atlantiku
A uprostřed té vřavy šeptáš:
„Jsi můj volný prostor…“