blízký nemocného

Rakovina mi vzala dva velice blízké lidi: Ivu, matku mého manžela a Pavlu, nejbližší kamarádku. Viděla jsem, jak je onkologické onemocnění nečitelné a zákeřné, uvádí lidi do samoty a izolace.

Amelii mám ráda, pomáhá lidem s onkologickou diagnózou a jejich blízkým, aby se jim dobře žilo i v těžké situaci. Proto pomáhám Amelii i já.

Tohle téma mi není lhostejné. Moje kamarádka Pavla Tichá, zakladatelka Amelie, brala svou nemoc jako výzvu vytvořit něco smysluplného. O Amelií jsem si s ní povídala při každém našem setkání. Amelie je její „dítě“, které znám od jeho narození. Už povyrostlo, je mu deset let. Mám Amelii ráda, pomáhá lidem s onkologickou diagnózou a jejich blízkým, aby se jim dobře žilo i v těžké situaci. Proto pomáhám Amelii i já. Zkušenost mých blízkých mi ukázala, že lékařskou péči při léčbě rakoviny by měla doplnit podpora sociální, psychologická, terapeutická. Ta do velké míry rozhoduje, jak se člověk k nemoci postaví. Díky psychosociální péči dokáže nemocný a jeho blízcí zmobilizovat síly, které pro léčbu a zvládání života s rakovinou potřebují.

Menu
Centra